Létání: MEGA v. PALIčKA

již hodně let se zabývám elektrolety. Za tu dobu jsem zkusil skoro vše – od malých modelů přes dvojplošníka až po plnokrevné elektrizované F3J a vždy vyvstane otázka, jaký motor, kolik článků a jaká vrtule.
Když jsem začínal, stanovil jsem si limit 7. článků a později 10. článků pohonné baterie standardní velikosti. Tenkrát byl u nás tento druh pohonu ještě v plenkách, a proto jsem sháněl informace všude, kde se dalo a také asi hodně lidem šel na nervy jen proto, že jsem chtěl vědět.
Mabuschi, Speed a i jiné, velice podezřelé motory, jsme namontovali do trupů a laborovali s vrtulemi.
Jako první vlašťovka na našem trhu se objevil motor pana Paličky – všichni jej dnes známe pod názvem VM. To už bylo něco jiného. Sice o trochu dražší, ale přeci jen byl motor, který měl podstatně větší výkon a dal se i rozebrat a případně opravit. Vývoj šel však dál a tak jsem si za krátkou dobu osadil 1,5m. model prvním neodýmovým motorem na 7 článků – 2828/3N. Rabbit (Simprop) šel nahoru jako raketa, ale co to? Po minutě byly baterie prázdné. Měření ukázalo, že při odběru 60A se není čemu divit. V té době se také na trhu objevil pan Maryáš se svou Megou. Jeho 7 Mini E si v podobě raketových startů, jak se 7. nebo 10. články s „Paličkou“ nic nezadá a to při podstatně menší spotřebě.
V tu dobu se u nás elektrikářská scéna rozdělila na dva tábory: MEGA kontra PALIčKA.
Nedávno se mi splnil sen a pořídil jsem si špičkový F3J model SCHARON o rozpětí 3,6m. Když jsem se zmínil před pražskými kolegy, že model hodlám osadit motorem MEGA S4, zvedla se vlna výkřiků a opět došlo k debatě, co je lepší – MEGA nebo PALIčKA?
Nyní už jsem nemohl couvnout a po obdržení motoru VM3328/4 jsem se uvolil k následnému testu.
Protože však patřím spíše k těm, kteří se na údaje na krabičce dívají velice skepticky a při pohledu na grafy s podezřelými údaji – jako je ETA, I motoru a PW – otáčejí list, rozhodl jsem se postupovat jinak. Spotřeba a výkon je poměr, který nás zajímá u osobního automobilu a ne jinak je tomu i u elektroletu.

Použil jsem 10 článků RC 2400 SANYO, pevně připájený regulátor JETI OPTO 450 a JETI 500 A s odpojeným BEC.
Při měření jsem vždy dbal na to, aby baterie byla vybíjena maximálně do poloviny své kapacity (Měřeno na nabíječi MC Ultra Duo plus) a pak jsem celý postup opakoval obráceně. Měření bylo provedeno vždy dvakrát pro každý motor. Hodnoty jsem zprůměroval.
V první tabulce vidíte srovnání podle použité vrtule, zajímavější je však tabulka číslo 2, kde jsem si dovolil postavit vedle sebe oba motory v závislosti na tahu a odběru.
Přiznám se, že jsem podobný výsledek očekával a vše se potvrdilo později při praktickém testu v SCHARONU.
Stoupavost prakticky stejná, ale s motorem MEGA o jeden start více. Musím ovšem podotknout, že se jedná o velmi pomalý model, vážící 3100g. Protože se při měření ukázalo, že motor VM je daleko točivější a své kvality prokáže teprve při větších odběrech, neodolal jsem a vyzkoušel jsem ho na svém rychlejším elektroletu (Dreamer 2,4m, 2300g). Model má delší unašeč a tak jsem při měření na letišti s vrtulí CAMPROP 280 – 150 naměřil 65A.
S bezmeznou důvěrou v regulátor JETI OPTO 450 jsem model odstartoval, lehce přitáhl a ejhle: „v praseti se probudila španělská krev“. Dreamer začal stoupat pod úhlem 80 stupňů k podvečerní obloze. Takto jse provedl celkem 3 starty – je to opravdu zážitek. Jak dlouho s vámi při těchto proudech budou spolupracovat baterie je ovšem otázka.
Pár slov na závěr. Myslím si, že pro průměrného modeláře, který se chce pohybovat v rozmezí okolo 45A je vhodnější motor MEGA S4. Je o 700,- Kč levnější a při menší spotřebě dává větší výkon. Je ale o 26g těžší.
Motor VM 2217/4 se hodí pro ty, kteří hledají více vzrušení, nedělá jim problém 60A a čas od času investovat pár stovek do nových baterií. Motor se hodí do menších a rychlých modelů, popřípadě ve spojení s převodovkou.

Otáčkoměr  – digitální, zapůjčila firma PE-KA Liberec
Ampérmetr – digitální, firma CONRAD 0 – 100 A
Tahoměr – zapůjčený panem Sedláčkem z Prahy. Jedná se o výkyvné prkénko, na němž je připevněn motor, který pákou tlačí na přesnou váhu. Po prvním měření (vyšel mi tah 2 Kg) jsem si nedovedl představit, že by motor dokázal utáhnout kolmo vzhůru 2. kilogramové závaží. Pan Sedláček mi potvrdil, že podle jeho zkušeností se tento výsledek zakládá na pravdě. Přesto, prosím, berte údaje v Kg jen jako orientační.
Vrtule – použil jsem to, co je běžně k dostání. Jako nejlepší se ukázaly CAMPROP od pana Graupnera. Velice mě překvapila svou účinností vrtule JACH, kterou jsem do té doby považoval spíše za třetí třídu, a naopak mě zklamaly vrtule FALCO, které jsem doposud používal. (Nestálo by to za inovaci pane Husták?)
Regulátor – klobouk dolů před firmou JETI. Oba regulátory byly silně přetěžovány, ale svého úkolu se zhostily bez jediné chybičky a zaváhání.

Aleš Pastuch