Létání: Táboření na Rané 2001

Nové zážitky na novém místě.

Jak ten čas letí. Máme za sebou další ročník tradičního 'sletu' nejen svahových modelářů z celé republiky na Rané.

    Okolnosti si vyžádaly změnu místa stanování. Tentokrát jsme se přesunuli na východní stranu kopce ke kopuli. Prostor byl těsný, takže stany byly namačkány jeden na druhém - o to více jsme si užili sousedů (bez nutnosti složitě špehovat co mají dobrého k obědu, nebo co to tam zase potichu přitloukají nebo šroubují). Nejčastěji se však přitloukaly mouchy, těch bylo až až. Stejně tak se bojovalo s mravenci, jejichž celé kolonie podnikaly pravidelné noční pochody za našimi snídaněmi.

    Počasí se vcelku povedlo. Hned v sobotu nás přivítala pořádná bouřka, která rozdávala rány všude kolem kopce - nejlepším příměrem, který by zhruba vystihl ten večer, by mohla být blikající zářivka.
První týden jsme létali na většinou na východní straně - buď z vršku, nebo z 'buch-placu' padáčkářů pár desítek metrů od stanů. Občas bylo nutné obejít kopec až před malou bouli na jižní svah.

    V druhém týdnu se konečně udělalo teplíčko. Kupodivu foukal i vítr a kupodivu ze severu, což není tak častý jev (hic + severní vítr). Takže jsme chodili létat převážně na místo, kde se tábořilo posledních asi 5 let, ale také na západní stranu k letišti.
Druhý týden také znamenal zdvojnásobení počtu stanů - přijela Praha. A hned se také šlo soutěžit v kombatu. V sedle slušně foukalo ze západu, kombatářů se sešlo asi 20. Byl to tuhý boj, ale sám nevím, kdo to má složitější - pilot, nebo ten co půl hodiny ve finále sleduje jeden letoun a počítá sestřely.

    Až do konce týdne se počasí nezměnilo a tak jsme opět zabalili za sucha. Zpočátku nepanovalo nadšení z nového místa, ale otevřel se nám opět nový pohled na krajinu. Snad jen trochu vadil brzký západ Slunce za kopec, a potom když člověk nevěděl do čeho jde lítat, protože bouřky se většinou tvoří od jihozápadu, kam není vidět...