Létání: Táboření na Rané 2002

čas je neúprosný, sotva jsme se na tradiční ‘slet’ modelářů na Rané stačili zabalit, už jsme se balili zase domů.

    Opět jsme se zabydleli u kopule, která už není tak sympatickým stavením, jako loni. Ochranáři nařídili kopuli oloupat, prkna pokrytá gumoasfaltem přeci krajině už tolik neuškodí.


    Počasí bylo typické pro tento rok. Zažili jsme snad všechna roční období, pouze sněhu mohlo být více. Horké dny střídaly ty chladnější. Avšak až na dvě noci bylo dostatek tepla ke klidnému spánku ... také dostatek pražského osazenstva, které si v noci svítilo na cestu převážně zpěvem. Výjimkou nebyly ani bouřky. Hned ta první, která kolem nás pochodovala ukázala svou sílu. Kromě několika ran přímo do kopce uhodilo také do Ponorky (vyhlášená místní restaurace), která se v té chvíli ocitla bez elektřiny a hosté čekali na lepší časy po tmě. Protože jsme stanovali na jílovitém podkladu, po menším přívalu jsme měli všude kolem sebe roztomilá jezírka. Ta soukromá jezírka ve stanech se majitelům již tolik roztomilá nezdála. Tento přírodní úkaz probíhal bez větru. Marné držení stanů jsme si však také vyzkoušeli. Došlo i k menším škodám, převážně majitelé přístřešků přišli o svůj zastřešený dvorek. Kromě těchto dvou výstřelků k nám počasí bylo celkem přívětivé.

    V prvním týdnu se létalo na východní straně kopce. Ti línější mohli sejít na loučku pod táborem, ti méně línější mohli vyběhnout až nad lom. Létalo se i na severní straně v místě starého tábořiště. V druhém týdnu se chodilo převážně do sedla na západní vítr nebo před Malou bouli na jižní vítr. Létat se dalo každý den. V prvním týdnu jsme pohodlně létali s normálními modely, v druhém s příjezdem pražských kolegů se přemnožily gumy a bylo bezpečnější se k nim přidat, což nečinilo vetší potíže. Ale místo bylo pro všechny, i pro ty, co rádi zkoušeli dynamické svahování v rotoru za svahem. O tom, že ani při tomto způsobu létání Raná neuhýbá se přesvědčil Vašek Bláha osobně.

    V době konání tohoto tábora se na místním letišti uskutečnila oslava k 70. výročí založení aeroklubu Raná. Celý týden byly k vidění historické větroně jako Luňák, Orlík, Vega, Šohaj, Galánka, Blaník, Kmotr nebo Pionýr. Oslava vyvrcholila sobotním leteckým dnem. Protože i skutečné větroně využívaly svahu Rané, bylo požitkem vyjít až na vrchol a jen sledovat 8 větroňů plujících vzduchem a ševelících při průletech kolem nás.

    Jako minule i letos na nás ze všech stran útočili mravenci. Byli prostě ve všem, nepohrdli ani máslem. Ale my jsme jim vstoupili na jejich území, takže nám nezbylo, než se s jejich zvědavostí smířit.