Létání: Táboření na Rané 2003

    Prostor pro naše dočasné útočiště nás přivítal novým pohledem na kopuli, která byla zbavena povrchového pláště, a zbyla z ní už jenom kostra, která měla být později také odstraněna. Pozemek byl posekán a připraven na příjezd modelářů z české republiky i věrných přátel ze sousedního Německa, kteří již dlouhá léta patří ke koloritu táboření na Rané.
Už na konci prvního víkendu byl prostor téměř zaplněn a koncem týdne, kdy dorazila většina Pražských modelářů, byl skoro k prasknutí. Jak se stalo již dobrou tradicí, byly už druhý den dovezeny budky WC.

    Téměř celých 14 dní jsme zažívali úmorná vedra, takže osvěžování v obecním bazénu bylo nutností a ti, co pobývali přes polední vedra v táboře, byli dobrou pastvou pro fotografování. Pohled na vyčerpané tváře některých jedinců s mokrými ručníky na hlavách či nohama ponořenými do lavórů vzbuzovali úsměvy ostatních.
Vítr nebyl nikterak silný. Vál spíše slabší kolem 5ti m/s. většinou východních směrů, ale polétal si snad každý.
Na planině pod táborem ti, kteří létali s lehčími modely a s pomocí termiky. Ostatní létali na vrcholku kopce, kde se dalo létat každý den a létalo se skutečně až do tmy. Však také byly nejvíce obsazeny časy od 17. hodiny výše, kdy teplota ovzduší ustupovala. Přesto síla větru zase nebyla taková, aby mohla být odlétána soutěž, kterou chtěl uspořádat pražský klub.

    Příroda se opět představila vším, čím mohla. Zatímco k našemu velkému uspokojení zapršelo jenom dvakrát a bez silných poryvů, takže stany letos nebyly ohroženy, tak naopak mrňaví mravenci každou noc plenili svými nájezdy naše sladké potraviny včetně tekutin - a bylo mnohdy s obdivem kde jsme je nacházeli.
Také okřídlení mravenci nás potrápili ve svých dvou dnech svého leteckého štěstí. V jednom případě jsme úprkem opouštěli vrcholek Rané za stálého oplácávání se a svlékání triček za účelem odstranění mravenců, kteří na nás přistávali a hbitě zalézali pod oděv. Inu, taková je příroda, ale je v ní krásně.

    Také letos byl prostor v táboře i jeho okolí výbornou přehlídkou vrcholné modelářské techniky i umění modelářů, a to je dobře. Správce areálu byl spokojen, že může narovnávat zcvrklé tváře vysušených modelářů podáváním "léčivých" moků, po kterých se jejich tváře na chvilku vyhladili a všichni dohromady týrali svá těla každodenními výstupy na vrcholek. Někteří jedinci chodili nahoru běžně i třikrát. No, stává se pravidlem, že si nakonec jedeme odpočinout až domů. No a opasek se může jistě alespoň o jednu dírku utáhnout. Závěrečné balení a odjezd se obešel bez deště, a tak po 14. dnech tábor osiřel a nezbývá než se těšit na Ranou 2004, kde se opět shledáme a vydáme zase ze sebe všechny síly, abychom naplnili účel naší dovolené.

    Pro vaši informaci : V průběhu 14-ti denního táboření létalo celkem 90 pilotů a došlo jen v jednom případě k omylu s následkem rušení a havárie.

    A na závěr ještě poděkování správci areálu Raná panu Štěpánovi Zikovi, který se postaral o všechna povolení k našemu táboření, sprchy, občerstvení atd.