Létání: Táboření na Rané 2006
Autor: LG, poslední úpravy 07.12.2007
Máme za sebou další ročník modelářského pobývání na Rané.
Jako každý rok jsme i letos zatloukli kolíky od svých stanů do loňských děr, případně zahákli šňůrky o zapomenuté kolíky. Po kopuli již nebyly k vidění jiné stopy, než zarostlý prostor vším možným, jen ne trávou. Těžko říct, zda to bylo letošním počasím, ale o místo zase takový problém nebyl.
Pokud bychom měli shrnout počasí a uvažovat při tom o chování větru, tak bylo docela hnusně. Za celých 14 dní jsme déšť pozorovali asi 4x a zažili asi 3x. Při jedné z bouřek, která nás na dva dny připravila o pět ulevovacích buněk, dokonce všem vstávaly vlasy na hlavě - a to dokonce i těm, u kterých se již dá hovořit pouze o zbytcích vlasové pokrývky.
Z počátku tedy mírně foukalo ze severu, takže nezbylo než se přesouvat nad vesnici, nebo podnikat výjezdy na Písečnou.
Párkrát to sice fouklo, zvlášť v období dešťů, ale stejně bylo největším hitem letošní Rané vlekání EPP větroňů pomocí EPP Mustangů, kterých se letos během táboření vyrojilo poměrně mnoho.
Mistrovství dvousedadlových větroňů, konané na letišti, nabízelo občas zajímavý pohled na nebe, jenže ani našim dospělým kolegům počasí nepřálo a úloh se moc neodlétalo - více zde.
Z počátku tedy mírně foukalo ze severu, takže nezbylo než se přesouvat nad vesnici, nebo podnikat výjezdy na Písečnou.
Párkrát to sice fouklo, zvlášť v období dešťů, ale stejně bylo největším hitem letošní Rané vlekání EPP větroňů pomocí EPP Mustangů, kterých se letos během táboření vyrojilo poměrně mnoho.
Mistrovství dvousedadlových větroňů, konané na letišti, nabízelo občas zajímavý pohled na nebe, jenže ani našim dospělým kolegům počasí nepřálo a úloh se moc neodlétalo - více zde.
Galerie
slideshow 
Plácek pro stany se slušně zaplnil spíše v prvním týdnu.
... čímž se dospěláci náramně bavili.
Letošní večery byly extrémně teplé, takže co večer to pohodička.
Jak pronesl jeden pražský kolega: "Tady je much, že jsem snad hovno". A bylo (těch much)!
První (jediná) výrazná bouřka, a záchody lehly (nikoliv popelem ale .... však víte s čím).
Takže se vlekalo, co baterky daly.
Nejprve na paloučku pod táborem.
Tato kombinace byla k vidění každý den.
Většinou byl vlekaný dole dřív než vlečná, ale postupem času se rozlétaly i větroně.
No a pak se vlekalo už přímo od stanů, jen to chtělo čerstvé baterky.
Tohle je dospělák.
Raná nám zarůstá šíleným tempem!.
Z „děr” jsme vylézali až po západu Slunce za kopec.
Nejen mouchy, ale i vosy byly celkem dost aktivní, zde je jedna již ochočená.
Se syslama byla letos sranda, dělají, že se bojí, ale člověk je opije rohlíkem.
Došlo také na strašení dětí v rámci stezky odvahy...
Ale podle všeho měli soutěžící téměř každodenně „polní den”.
Vše bylo v pohotovosti.
Na strniště po kopuli se nikomu nechtělo, tak se dalo využít alespoň pro parkování.
Ranní hloubkový pohled z Oblíku.
Naši alkaři předvedli, že se s Albatrosem nebojí už vůbec ničeho.
Splašené vysavače čistili vzduch každou chvíli.
Ani padáčkářům se moc nedařilo, důkazem může být i sanitka v sedle po jednom zle vypadajícím pádu.
Skoro nepršelo, pokud ano, stálo to za to.
A bylo se alespoň na co dívat - azurová modř časem již omrzela.
Mraky a jejich stíny jsme vzývali snad častěji, než pořádný vítr.
Bez vrtule to proste letos šlo těžko.
Nebo bez dmychadla...
Na písečné bylo hezky, mohlo ale fouknout víc.
Když už nic, tak se alespoň na chvíli příroda ukázala...
...že umí víc než jen udělat pořádné horko.
Kolegové dospěláci si letošního počasí užili asi jako my.
Ospalá Raná při pohledu z Oblíku během ranního výletu.