Létání: Zavírání kopce 2002
Původní termín zavírání kopce 2.11.2002 musel být z důvodu nepřízně počasí přesunut na neděli 3.11.2002.
Sobotní déšť, zima, mlha a bůhvíco ještě neslibovaly zrovna ideální zábavu.
V neděli jsem se však dozvěděl, že i takto nechutné počasí nezabránilo některým nadšencům, či maniakům vyrazit na kopec (sám se za nadšence považuji, ale co je moc, to je příliš). Oficiální zavírání se tedy konalo v neděli. Počasí se nesrovnatelně vylepšilo, mlha se rozplynula, déšť ustal a nakonec se na nás i jakž takž usmálo sluníčko.
Po jedenácté hodině dopolední jsme se začali scházet na kopci. čerstvý jihozápadní vítr foukal přesně tak, že jsme nevěděli, zda zůstat na velkém, nebo na malém Záskalí. Malé Záskalí, tudíž i rozum, zvítězily. Teplota však na velké opalování nebyla, tak prvním úkolem nás „skautů“ bylo rozdělat oheň.
Následovalo vyzkoušení vzduchu a buřty. Někteří z nás však vyčkávali neohroženého a bojechtivého Tatatatatu, který v rámci taktiky avizoval nasazení nového kombatového stroje. Ano, někteří již tuší, že se jednalo o Windstara (cca 2m papírák). Po příchodu ihned nastal vzdušný souboj. Po několika startech, více či méně úspěšných kolizích (při jedné přišel Windstar o směrovku, ale pilot neztratil nervy, chladnokrevně přistál a za pomoci vteřinového lepidla se pobyt v depu omezil na minimum – ), kdy se zhruba čtveřice až pětice Tornád snažila Windstara poslat nemilosrdně k zemi, se blížila osudná chvíle.
Přibližně ve 13:02 SEč, cca 73 s po startu se do letové dráhy Windstara přiblížilo poněkud svižně se pohybující Tornádo, které zapříčinilo vcelku drastičtější změnu geometrie pravé části křídla, následkem čehož se Windstar začal nekontrolovatelně řítit k zemi. Pilot se snažil získat kontrolu nad strojem, ale marně.
Ačkoli jsme pořídili mnoho záběrů videokamerou, tento samozřejmě chybí J. Po nalezení černé skříňky, serv, příjímače a baterek byly ostatky Windstara zpopelněny za doprovodu Imperiálního pochodu (Star Wars).
Tomuto incidentu však předcházela úplně první havárie, kdy pilot přehlédl holé větve keřů…..no a odnesla to výškovka. No a jak se říká do třetice všeho dobrého - po nezdařilém přistání Pionýra se nalomilo křídlo. Pilot tuto skutečnost nezaznamenal, což se stalo pro Pionýra při následujícím startu osudným. Škoda.
Nikdo z pilotů si však nenechal zkazit radost z pravděpodobně posledního příznivého dne pro létání, a tak se pekly buřty, létalo, bojovalo, debatovalo, lógrovalo a mám dojem že došlo i na formování a rozšlapávání motýlkových ocasních ploch J.
Nechybělo ani pózování pro památné foto, kde bychom obzvlášť chtěli vyjádřit náš velký obdiv a DÍK fotografovi za jeho skvěle odvedenou práci. DěKUJEME!
Těšíme se na setkání na kopci na Nový Rok!
Galerie
