Modely: MiniOptima
Model MiniOptima, který vyráběl LS model, jsem získal jako polotovary - laminátový trup a 3 ks dýhou polepená polystyrenová jádra a balsová VOP. Jedná se o menší ostřejši elektrovětron. V současné době se můžeme spíše setkat s jeho dalšími verzemi MegaOptima a Optima, jejichž poslední verzi v současné době stavím. Model jsem si pořizoval jako první plnokrevnější elektrolet, pro získaní zkušeností s elektrickým pohonem. Nyní je model používán pouze jako svahový větroň, to když jsem postavil "motorový" elektrický model, kterého jsem osadil zde používaným pohonem. Takže (po postavení modelu Future) slouží jako tzv. "otloukánek", pro horší podmínky (neznámý terén, apod.).
Křídlo:
Křídlo u modelu je v celku. Je slepeno ze 3 polotovarů - uši a středová část. Po celé délce uší jsou křidélka, která jsou od křidla odříznuta. Křidélka jsou ovládána dvěma servy Hitec HS80, která původně měla plastikové převody. Po přechodu na svah jsem však musel tyto převody vyměnit za kovové, protože to, co sloužilo ke spokojenosti u klasického větroně, nevydrželo v těžších podmínkách na svahu. U tohoto modelu jsem si ověřil i létání na jedno křidélko, kdy se mi zlomil kabel k jednomu křidélku - model měl pouze mírně zhoršené letové vlastnosti. Vlastní serva jsem zapustil do míst s největší tloušťkou profilu, takže jsou zcela skryta v křídle. Křidélka jsou zavěšena na pevné folii, která je potom přetažena krycí barevnou potahovou folii. Potah modelu je ze zbytku solarfilmu, které jsem měl doma. Vzniklo mi tak charakteristické zbarvení modelu s odlišnou horní a spodní stranou.
Potah:
Je ze zbytku solarfilmu, které jsem měl doma. Vzniklo mi tak charakteristické zbarvení modelu s odlišnou horní a spodní stranou.
Trup:
Je vlastně obal na motor, baterie a přijímač protažený do kormidel vzadu. Z toho vyplývají dost stísněné prostory pro umístění vybavení. Pro vlastní vložení motoru, bylo třeba otvor pod křídlem nepříjemně zvětšit na úkor pevnosti. V současné době mám tento prostor diky opravám vyztužený a nejsem si už jist, jestli by se do něj vešlo původní vybavení. Nejtenčí část trupu - přechod do SOP je vyztužen Kevlarem. Trup mým zacházením - především pozdějším létáním na svahu dostal co proto, a přestože byl stavěn jako elektro, vydržel bez újmy (kromě problémů s hlavním otvorem pod křídlem) až do loňského léta, kde se mi, krátce před termínem tábora na Rané, přerazil při přistání - kousek před vyztužením. Po opravě přežil celou Ranou a v současné době je stále připraven. Vodorovná ocasní plocha je umístěna na Tčku a přišroubována k laminátové SOP. Výškové kormidlo, které je vhodné větší než na plánku, je ovládáno 9. gramovým servem NARO.
Pohon:
Začínal jsem skromně - Mabuchi 540 a vrtule 230/120. Bohužel tento motor vrtuli neutáhnul a tudíž jsem potom používal zapůjčeného Paličku 24/12. Jako vrtule se mi nejvíce osvědčila Graupner Camprop 230/120. Poslední motor, který jsem používal byl Mega Mini 7E, který byl ze všech použitých nejúčinnější. Pohon byl vždy 7 článek Sanyo 1700 SCR. Vyskytoval se zde i exemplář poháněný MegaMini7 zpřevodovány 1:3 a napájený 10. článkem Sanyo 1000 SCR. V této kombinaci bylo stoupání modelu takřka 90 stupňů.
Parametry:
| Rozpětí: | 1500 mm |
| Délka: | 900 mm |
| Váha: | 1000 g - současná bezmotorová verze 1400 g - VM24/12 + 7x1700 SCR |
| Profil: | RG32 |
| Serva: | 2x HS80 + 1x Naro 9G |
| Datum záletu: | 7.9.1997 |
Letové vlastnosti:
Model je živý a je třeba ho stále držet na rychlosti. Při ztrátě rychlosti jsem ho vždy podržel křidélky, které mají velkou výchylku a zatím vždy zvládly srovnat model padající na ztrátu rychlosti. Na rychlosti je to hodný a dobře ovladatelný model. S citlivou pilotáží lze létat i na menší rychlosti ale je potřeba být ve střehu a ihned korigovat náznaky pádu. Právě toto se stalo osudné mému kolegovi, který nezvládnul přechod z motorového letu do kluzu a vždy havaroval na ztrátu rychlosti.
