Modely: Spitfire
Snad jeden z nejslavnějších stíhacích letounů 2. světové války a zároveň jeden z nejkrásnějších vrtulových letounů vůbec, jehož prototyp vzlétl již v roce 1936 v Anglii a ve službě RAF a jiných leteckých sil vydržel až do poválečné doby.
Na letounu, podle kterého je stavebnice postavena, létal v červnu 1941 u 303. perutě na letišti v Northoltu československý pilot Sgt. Josef Balejka.
Konstrukce:
Stavebnice
Křídlo, trup a ocasní plochy jsou vyrobeny z extrudovaného polystyrenu, což zajišťuje modelu dané velikosti velmi nízkou váhu a dostatečnou pevnost. Díky tomu jsou zachovány letové vlastnosti předlohy a lze s ním bez obav provádět odpovídající letové obraty.
Maketové doplňky (chladiče, výfuky, přechody křídel) jsou plastové (HPS), dále jsoupoužity překližka (přepážky v trupu, unašeč kužele) a balsa (přepážky, pouzdro baterie, apod.). Na lepení byly použity epoxy, PU lepidlo, UHU, CA. Model je dodáván již nabarvený. Znaky a imatrikulace jsou řešeny jako vodní obtisky, což zaručuje zanedbatelný nárůst hmotnosti.
Stavba:
Model je již do jisté míry předpracovaný a jeho sestavení není příliš složité. Jeho dokončení by zvládnul středně pokročilý modelář, který již jisté zkušenosti se stavbou má. Úplnému začátečníkovi bych stavbu nedoporučoval.
Veškeré balsové a překližkové díly jsou předřezány s dobrou přesností a z kvalitních materiálů, výlisky z plastu je třeba vystřihnout.
Nejpracnější byl trup, kde bylo třeba vlepit všechny přepážky a zesilující nosníky (obzvláště lahůdkou bylo vlepování motorové přepážky, která je "utopena" 4cm od přední hrany trupu a velice obtížně se zalepuje s vyosením dolů a doprava dle návodu), slepit pouzdro baterií a zalepit, připravit a zalepit lože serv, VOP, ostruhové kolečko, nainstalovat táhla a serva.
Křídlo bylo téměř bez práce. Zde bylo pouze třeba nainstalovat serva spolu s táhly křidélek, zalepit podvozkovou nohu, vyříznout otvor průchod napájecích zdrojů. Jako poznámku bych zde uvedl silon, který je natažený v křídle, určený pro snazší protažení prodlužovacích kabelů od serv, což tento úkon zpříjemní. Před přilepením křídla jsem nanesl obtisky z důvodu lepší manipulace s jednotlivými díly.
Pak už jen zbývalo křídlo přilepit k trupu (PU), vystříhat a nalepit přiložené plastové výlisky chladičů, výfuků a přechodů křídel (UHU). Dále bylo třeba zhotovit "zámek" pouzdra baterií a zkompletovat soupravu kužele (unašeč kužele, kužel), což byl trochu oříšek (především vystředění kužele), kde mi řešení výrobce připadá poněkud komplikované, nicméně jsem to nějak tak dal dohromady. Každopádně je to funkční.
Nakonec jsem připevnil kola, kabinu (přiloženého pilota jsem nepoužil, jelikož mi připadá trochu velký) a zabudoval RC vybavení, regulátor a motor s převodovkou a připevnil vrtuli a kužel. Dále jsem zamaskoval oděrky vzniklé při stavbě a hrany plastových doplňků barvami na plastikové modely.
Parametry:
| Rozpětí: | 1070 mm |
| Délka: | 840 mm |
| Hmotnost: | 800 g (dle výrobce) |
| Plocha křídel: | 23,50 dm2 |
| Plošné zatížení: | 34g/dm2 |
| Pohon: | Graupner Speed 400, 6V, 8xSanyo KR-1100AAU NiCd, APC 9x6 |
| Ovládané prvky: | Směrovka, výškovka, křidélka, otáčky motoru |
| RC vybavení: | přijímač JETI REX 5 Plus, regulátor JETI JES 110 |
| Serva: | 2 x HS-55 - křidélka, 2 x Graupner C241 - výškovka, směrovka |
Vlastnosti:
Model jsem zalétával v bezvětří a první start proběhl z ruky, jelikož jsem neměl k dispozici vhodnou vzletovou dráhu. Po vypuštění model začal poměrně dost stoupat, takže bylo třeba trochu trimem potlačit výškovku. Po vytrimování byl let klidný, model celkem slušně stoupal a dobře reagoval na řízení, možná byl až trochu moc citlivý na křidélka a výškovku, takže jsem jen upravil velikost výchylek. Po zhruba 3 minutách letu se vrtule přestala točit, ale bylo slyšet, že motor běží. V první chvíli jsem se domníval, že se uvolnil pastorek, ale po delším zkoumaní jsem zjistil, že motor se poměrně dost zahřál a vyklouzl z převodovky. Bylo tedy třeba vyříznout otvor pro přístup chladícího vzduchu a po pátrání na internetu jsem vyměnil vrtuli APC 10x7 slow-fly za APC 9x6 slow-fly. To ubralo na stoupání a přidalo na rychlosti. Na celkové výkonnosti modelu to však téměř nic nezměnilo. Při dalších letech se problém s vyklouzáváním motoru opakoval. Nejdříve jsem motor připevnil elektrikářskou izolepou, ta však vydržela pár startů, takže jsem nakonec motor k převodovce po malé úpravě připevnil šroubkem (neptejte se, proč jsem to neudělal hned :)). Po překontrolování těžiště jsem musel model dovážit, jelikož byl lehký "na ocas".
Starty ze země jsou bez problémů, je však zapotřebí udržovat směr použitím směrovky, což mi zpočátku dělalo problémy. Model se odlepí po cca 20m a svižně stoupá. Přistání je též bez problémů, po stažení plynu model až překvapivě slušně klouže, s čímž je třeba počítat při rozpočtu na přistání. Zvládne základní akrobatické prvky - přemet, výkrut, let na zádech (víc jsem zatím nezkoušel) - na kormidla reaguje rychle a přesně, důležitá byla diferenciace křidélek.
Snad jediné co mohu výrobci vytknout, je řešení, či spíše neřešení, vstupu a výstupu chladícího vzduchu a dle mého názoru, zbytečně složité řešení stavby vrtulového kužele. Jinak se jedná o ideální model pro večerní polétání, při kterém se, díky předloze a letovým vlastnostem, nebudete nudit a oko potěší maketové tvary tohoto modelu. Však fotky mluví za vše (poděkování za perfektní snímky patří L. Geislerovi).
Galerie
