• Domů

• Létání

• Modely

• Video archív

• Soutěže

• Galerie

• Forum

Ještědský pohár

Ještědský pohár 2000
Ještědský pohár 2001
Ještědský pohár 2002
Ještědský pohár 2003
Ještědský pohár 2004
Ještědský pohár 2005
Ještědský pohár 2007
Ještědský pohár 2008
Ještědský pohár 2009

Liberecký svah

Liberecký svah 2001
Liberecký svah 2003
Liberecký svah 2004
Liberecký svah 2005
Liberecký svah 2007
Liberecký svah 2008
Liberecký svah 2009

Ostatní F3F soutěže

VIKING RACE 2010

Mezinárodní soutěže

Welsh Open 2006
Kalendář Eurotour 2008
Raná Open 2008
Raná Open 2009
Raná Open 2010

Ještědský elektrolet

Ještědský elektrolet 2000
Ještědský elektrolet 2001

Soutěže: VIKING RACE 2010

7.5.-15.5.2010, Francie

Chtěli bychom Vám v této sekci přiblížit dění z letošního neoficiálního Mistrovství Světa kat.F3F (neoficiálního proto, že kat.F3F má stále jen prozatimní pravidla) známého pod názvem "Viking Race" (dále jen VR), který se koná jednou za dva roky (naposeldy v Donovalech v r. 2008, SK). Podrobné informace naleznete na oficiálních stránkách VR2010.

Za ČR bylo nominováno 6 soutěžících na základě postupového klíče a výsledků za r. 2009 a samozřejmě dle možností oslovených jednotlivců. Těchto 6 je rozděleno do 2 týmů následovně:

CZ1 - Trsek Miroslav, Vojta Jaroslav, Kalenský Filip    
CZ2 - Winkler Tomáš, Tmej Zdeněk, Souček Jiří

Bohužel nám chybí naši dva, dle mého názoru, nejlepší piloti V. Vojtíšek a R. Plch, kteří se ze zdravotních a osobních důvodů nemohou zúčastnit. Nicméně věřím, že i naše stávající sestava se popere o co nejlepší výsledky jak v jednotlivcích, tak v týmech.

Naše výprava odjíždí ve čtvrtek 6.5., na místě bychom měli být v pátek 7.5., přičemž celý pátek bude probíhat volný, byť organizovaný trénink na svahu, stejně jako v sbotu 7.5. dopoledne. Od 13h v sobotu 7.5. by se mělo začít prvním kolem. Pořadatelé se rozhodli pro letošní VR létat ve dvou skupinách na dvou bázích současně. Jednak to umožňují místní podmínky a zároveň se tím sníží doba trvání jednotlivých kol a to při tak vysokém počtu soutěžících z různých zemí světa je určitě příjemné, nehledě na to, že podmínky z důvodu menší časové prodlevy mezi prvním a posledním soutežícím v daném kole nebudou až tak rozdílné. Detaily tohoto systému najdete na oficiálních stránkách pořadatele (viz. odkaz výše).

Pokusím se zde podávat průběžné info. o průběhu pokud to podmínky a technika dovolí. Jinak průběžné výsledky a fotky budou zveřejněny na oficiálních stránkách pořadatele (viz. odkaz výše).

Toť na úvod. Držte nám palce.

 POZN.:

  F3F se již od letošního roku stává oficiálná kategorií FAI. Tak uvidíme, jak to bude s MS do budoucna. Více info. ze zasedání CIAM FAI na lomcovaku.

Pátek 7.5. 
Dorazili jsme na místo kolem 8h ranní, ubytovali se a po menších zmatcích s místem registrace jsme dorazili na svah v Laurac ve 13h, kde proběhla registrace, přejímka modelů atp. Zároveň bylo volné létaní, tak se mi podařilo 2x poslat do vzduchu nového Dinga, kterého jsem dokončil cca. 2h před odjezdem do Francie. Včer byl divoký, usnuli jsem ve 22h vyčerpáním. Foto

Sobota 8.5.
Dopoledne pokračovala registrace relativně pomalým tempem, jelikož nefoukalo. Nicméně kolem 18h se rozfoukalo na cca 15m/s, takže jsme do 20:30 stihli 2 kola na svahu v Laurac. Z kopce jsme jeli rovnou na BBQ, kde proběhla tombola (vezeme 2 židličky a kšiltovky Graupner). Do postele jsme se dostali kolem 1h ráno. Foto

Neděle 9.5.
Dopoledne nás trápil déšť, ale kolem 10h se začalo létat opět v Laurac. Do večera jsme stihli 5 kol, přičemž 6. kolo muselo být přerušeno a pak zrušeno kvůli dešti. Foto

Pondělí 10.5.
Krásné počasí celý den, bez větru, volné létání celý den. Vítr se má točit na svah v St. Ferriol, kde máme zítra ráno sraz. Podmínky by měly podle předpovědi být dobré, i když přes den asi zmokneme. Nevím, kdy se opět dostaneme k netu, takže na závěr to nejlepší, a to výsledky po sedmi kolech - hledejte v druhé polovině startovního pole :-)
God of Slope

Pátek 14.5.
S Jardou jsme provedli krátké telefonní spojení, během kterého naběhla i tamní webkamera. Ten flek na obrázku je opravdu Jarda. Filip je teď zhruba 24., Jarda 28. a zbytek někde vzadu. Počasí komplikuje hladký průběh souteže. Internet je prý jen v mekáči, takže to vypadá, že kluci od pondělka nejedli!

LG

Říkal jsem si, že popíšu soutěžní týden den po dni, ale na oficiálních stránkách bylo dokonale vše popsáno i s výsledky, kolo po kole. Nebudu tedy rozepisovat otrocky celý týden, ale jenom to vše shrnu.

Soutěž trvala týden, se záměrem létat na dvou kopcích současně. Nápad je to dobrý a znamená větší počet nalétaných kol i přes zdlouhavé přesouvání a losování skupin. Pořadatelé začali soutěž vcelku nevalnou organizací a zpožděními, ale postupně se to lepšilo a přes několik problémů šlapal organizační tým jako dobře namazaný stroj. Nebylo lehké kočírovat takové množství personálu (tuším okolo 40ti lidí) na dvou stanovištích a v řídícím středisku, ale celkově jsem z toho měl dobrý pocit. Sehnat tolik lidí na celý týden musel být nadlidský úkol. První polovinu soutěžního týdne pokazila, dle oficiálního stanoviska vedení soutěže, některá osobní selhání rozhodčích, která nahrávala nemalou mírou pro domácí borce. Těchto incidentů nebylo málo a nakonec to vyburcovalo většinu výprav k hodně vášnivým reakcím. Pokud bychom měli být konkrétní: čekání na startu 2 min na dobrý vzduch i přes 30s limit, neoprávněná oprava na vítr, zvonění podle otáčky bez potřeby protnout bázi, absence měření intenzity a směru větru atd.. nebylo toho málo. Bylo to ale dobře pro průběh celé soutěže, vedení to ustálo dobře a rázně napravilo, co napravit šlo. Dále jsme tedy bojovali jen s rozmary počasí. To si s námi pohrávalo vcelku neomaleně, řekl bych, až ryze welsh-šsky- přeháňky, mlhy, zima. Prý nejstudenější Květen za posledních 80 let. Bylo ale i slunce a vítr skoro po celý týden s různou intenzitou.

Létalo se vždy na dvou kopcích. Kopce nebyly na jedné hraně ale kousek od sebe a jinak situované. Mělo to za následek hodně rozdílné podmínky. Příklad: jeden kopec byl krásně ofukován a časy i přes vliv termiky nebyly tak rozdílné. Druhý kopec s bočním větrem a termické závany měly propastný vliv na výsledek po bodovém sloučení obou skupin, přestože se létalo na dva "litry" - každý kopec svůj. Pokud zajdu do krajnosti tak, pokud jste měli na jednom kopci průměrný čas a někdo kolo „zprasil“ mohlo se stát, a stávalo, že po sloučení kol budete najednou ve ¾ pořadí protože vás skočili všichni z druhého kopce. Skupiny se ale mezi kopci točily po dvou kolech a po každých 6-8 kolech (přesně nevím, systém jsem nepochopil, asi nějaký Francouzský.....) se losovaly znovu systémem sudá/lichá. Teoreticky se měl závodník potkat se všemi závodníky a létat s nimi na obou kopcích, i když tomu také nebylo na 100%. Systém dobrý, na závody kde létá 70-80 lidí na jednou kopci bych už nejel. Byl jsem jednou a už nikdy více.

Občas jsem si myslel, že mám deja-vu, porce bublin rozděloval rozhodně z nebe Francouz. Naprosto neuvěřitelné, jak pár kol dokáže podlomit morálku i pilotům světových jmen. Holt jsme se s tím museli smířit, to je svah. Výsledky pilotů byly ovlivněny hodně i termínem závodů, bylo znát, že je to začátek sezóny. Pokud jste sledovali výsledky naší výpravy, muselo vám být do pláče, tak jako nám, věřte. Přesto každý z nás dostal alespoň v jednom kole konkurenční podmínky a spravilo nám to malinko náladu i přes ohromnou nálož, kterou jsme dostali. Čím to bylo? Málo tréninku, nezalétaná nová letadla, pomalá adaptace na místní podmínky a hlavně to štěstí. Všichni naši létali, až na mého dědečka Ascota, s modely Dingo , jenže něco bylo špatně, letadlo jelo jenom Jardovi, který ho programoval a zalétával doma v obýváku den před odjezdem (létal s tzv. "living room settings"). Dingo má ohromný potenciál, jenže letadla všech, byla úplně nová a skoro nezalétaná. Honit seřízení u modelu, který není už tak školní jako Vaškovi předcházející je během závodu nereálné. Jirka Souček nechal Dinga jako dvojku a vzal Vertigo, které znal a bil se s ním na krev. Zalétl si osobní maximum 38s a dal jednu totálku o skálu. Zdeněk s Mírou mu ho přes noc opravili a další den to zase mohl kosit. Zdeněk Tmej létal s grácií a jeho samohonka nás poháněla celý týden. Jarda, Tomáš, Trnda a já jsme měli podat výkon určitě lepší ale chybělo kousek toho sportovního štěstí na podmínky. Jinak jsme nic nerozsekali a přesto, že jsme dostali pěkně naloženo, náladu nám napravilo Fly-Off Pro prvních 20 pilotů v pořadí, které mě s Jardou uteklo o vous - měli jsme na to jedno kolo v sobotu ráno, jelikož v pátek jsme se hrabali nahoru ze zadních pozic (třeba Jarda si v pátek polepšil o 7 míst, z 30. na 23.), Jarda hrál vabank, naložil Dinga co to šlo - cca 3,6kg - a modlil se za bublinu. Vítr tam na to byl, ale chtělo to trochu té termiky, která samozřejmě nepřišla, což mělo za násladek úžasný vrták Jardova Dinga v 4. zatáčce.....crash se nekonal, Jarda to ukočíroval, ale znamenalo to konec nadějí na fly-off a propad z 23. na 26. místo. Mě vzduch i let vyšel, letěl jsem za krásných 36.xx, ale i tak jsem zůstal na 24. místě.

Jezdím po Evropě a závodech nějaký ten pátek ale takovou řežbu a podmínky jsem nezažil. 4 kola na skalní stěně při 15-25m/s se silnou termikou a brutálním vznosem, prostě zážitek. To není jako ve Walesu, kde se létá 50m od hrany v klídku přes záda. Tady se musela kopírovat hrana při velikých turbulencích. Časy přes 40s byly mimo hru. Litr se uděloval za časy mezi 31-33sec! Letadla byla narvaná olovem a při jednom z rychlých letů místního pilota se rozezněla naplno skála, zbyl jen prach a trosky. Pokud by takto foukalo celý týden, neměla by půlka soutěžících po několika dnech s čím létat, škoda.

Kdo vyhrál a proč? Vyhrál zaslouženě Pierre Rondel. Jeho letový styl a přesnost měla strojové parametry a nenechal nikoho na pochybách, že je již dlouhá léta naprostá světová elita, co se mu nepovedlo, dohnal brutálními vzduchy, na které měl štěstí, stejně jako několik dalších pilotů. Alexis Marechal vymyslel až neuvěřitelně ošklivé letadlo. Co jsem se ale bavil s M. Guangem, aerodinamici údajně strávily hodně času na výpočtech jeho křídla a vše podřídily maximálnímu zachování energie a rychlosti - povedlo se! Model Alliaj HM v dobrých rukou a při dodržení mořského pilotního stylu s pozvolnými zatáčkami a rychlým návratem na hranu létal geniálně. Až bych se nebál napsat „jak je hnusnej, tak je dobrej“. Je to po modelu Martinet další dělo z jihu Evropy, které opravdu funguje. Jinak nic nového pod sluncem ¾ modelů byly FS3 které v posledním dni ale nepatrně ztrácely, i když čas 30,9 toto tvrzení nepodporuje. Super fungovaly modely Ceres, těch bylo taky dost, větrno jim svědčí a chodí dost dobře i mladší, rychlejší a vrtošivější Cyril.

Pokud bych měl zhodnotit naší výpravu, jsem spokojen i přes relativní sportovní katastrofu. Výlet to ale byl s dobrou partou a byla sranda, hned bych si to zopakoval.

Konečné pořadí naší výpravy: Filip Kalenský 24. místo, Jarda Vojta 26. místo, Jiří Souček 36. místo, Miroslav Trsek 48. místo, Tomáš Winkler 53. místo a Zdeněk Tmej 61. místo z celkového počtu 67 soutěžících. V týmech jsme skončili na 11. místě (Kalenský, Vojta, Trsek) a 19. místě (Winkler, Tmej, Souček) z celkového počtu 23 týmů.

Výprava se nám povedla díky dobré partě a v neposlední řadě díky sponzorům:
 

SOLAR SOLUTION

TMT spol. s r.o.

AEROLUX s.r.o.

DATANET Computers s.r.o.

a

F3X.EU

Tímto jim děkujeme.
Filip Kalenský
 

FOTO od Tomáše Winklera zde a zde, dále na oficiálních stránkách VKR2010 včetně podrobných výsledků a něco je i u Kevina.

P.S.: Na letošním VR vznikla zajímavá myšlenka, a to nafotit jakýsi svahařský Pireli kalendář, červen je prý už obsazený..........

Komentáře