Soutěže: Welsh Open 2006
Kde začít? Zážitků je spousta, takže stručně a k věci :). Z čech jsme vyrazili ve středu 19. 8. večer kolem 19h a přes drobné problémy s navigací v Německu a s otevírací dobou německých čerpacích stanic mimo slavnou "autobahn" (neptejte se proč jsme z ní sjeli, netuším, já spal :) jsme se ve čtvrtek před polednem ocitli za Calais u Eurotunelu. Ten nás za cca 35 min a za nemalý obnos vyplivnul na druhé straně, tam, kde všichni jezdí v protisměru (o anglických kruhových objezdech Vám budu někdy vyprávět :). Odtud to už bylo "kousek". Jelikož Vašek netušil jaká je max. povolená rychlost na anglické "motorway", do Walesu jsme dorazili poměrně brzy a natěšení z Vaškova vyprávění jsme zamířili přímo k pohoří Bwlch (čti "bwlch").
Kolem 17h nás přivítalo slunečné počasí a J-JV vítr kolem 3 m/s. Vašek znalecky zamířil na "Back of Wrecker". Krásný svah, šachta dolů k silnici, mého Stinga stačilo jen odložit do vzduchu a měl jsem pocit, že je ve výtahu.. Asi dvě hodiny jsme lítali a "trénovali". Kdybychom neměli uši, huby bychom měli kolem dokola. Vašek proháněl prototyp nového Ascota jak divej! Před osmou hodinou jsme to zabalili a jeli se ubytovat.
V patek ráno jsme hned po osmé vyrazili opět na Bwlch . Parkovali jsme na stejném místě, ale počasí nám už tak nepřálo. Trochu pršelo, vítr foukal tak 4-5 m/s tak nějak mezi "Wrecker" a "VR98", tj. S-SV. Mezi 10-11h se vyklubalo slunce a udělalo se teplíčko. Polítání bez chyby, pracně jsem ze sebe strhával vrstvy oblečení (pro jistotu jsem byl nabalený pomalu jak na lyže), vítr však ustával. Kolem 13h vítr ustal úplně, zatáhlo se a začalo pršet. Ale jak tomu ve Walesu bývá, počasí si s Vámi zahrává, kolem 17h se vyjasnilo, vítr se stočil od Z-JZ a to znamenalo přesun na "Mickey´s slope". Zde v roce 2005 zaletěl Carlos Cantero Jr. světový rekord "na hraně" (29,45s). Famózní polétání. Začali přijíždět i místní. Vaška jsme z kopce dostali až po 19h :). Zde se v sobotu a v neděli odlétala samotná soutěž.
V sobotu ráno po krátkém nástupu a bez zbytečného zdržování byla zahájena samotná soutěž. Báze byla poctivá, 100m. Pracovní čas byl 30s, bylo vymezené místo na přistání, nečekalo se až soutěžící přistane, po posledním průletu opustil startoviště a již se chystal další….. Soutěž měla rychlý spád, s průměrnými časy kolem 45s. Druhé kolo muselo být přerušeno kvůli dešti zhruba v polovině. Tím sobotní létání skočilo a kolo se rozdělilo na dvě skupiny. Večer se pořádalo tradiční sezení v hospůdce v Bridgend´u, kde také proběhla tombola. Nejzajímavější cenou byl Ocelot od DS Model, jehož šťastným majitelem se stal Gary Harrison.
V neděli ráno se před penzionem Vašek ptá Kevina: Proč neprší? Kevin odpovídá: Asi se to rozbilo.. Vaškovo rouhání se nám vymstilo, na kopci nás přivítala mlha, nízká oblačnost a mrholení, chvílemi i déšť. Nicméně pořadatelé nebojácně postavili báze a čekali, až se počasí umoudří. Posunuli jsme se dál po svahu, více na Z směr větru. Kolem 11h se začalo lítat, kdy druhá polovina soutěžících dokončila 2. kolo. Zhruba do 18h (!) se odlétalo dalších 6 kol. časy se opět pohybovaly v průměru od 40-50s. Kdo neměl zrovna bublinku, mohl to tlačit pod kopec, dodržet pravidlo horizontu nebyl problém.
Pár postřehů z průběhu soutěžě:
- v prvním kole Petr neukočíroval svého rozzuřeného Lynxe a trefil tyč s vlajkou vymezující bázi, po neidentifikovatelném obratu Lynx zmizel pod hranou, v domnění, že je s ním konec, se Petr otočil k davu, máchnul rukama a v tu chvílí se Lynx vynořil z pod hrany na zádech…..upozornili jsme Petra, že stále letí, ten chladnokrevně Lynxe zkrotil a doletěl si pro čas 66,xx, ale se 100b penalizací; někde v 7. kole stačil ještě posekat, ale dva efektní výkruty ho vrátily zpět na trať
- v druhém kole zaletěl Kevin nejrychlejší čas soutěže 36,xx díky dokonalé pilotáži a naprosto neuvěřitelnému vzduchu
- Vaškův Ascot budil pozornost, létal rychle, točil na pětníku a Vašek ho vodil moc hezky, škoda jen, že v 6. kole posekal a v 7. kole si škrtnul uchem o trávu a zapíchnul éro mezi ovčí bobky (kterých byl mj. plný celý kopec, bobků i ovcí). To ho stálo bednu, měl to rozlítané hezky. Nicméně dokázal, že Ascot je nejen rychlý a obratný, ale také dost pevný. (Asi jsi před letem nabil/odbrzdil až moc Vašku :)
- zajímavý je "norský" styl létaní Angličanů, tzv. rohlík (půlvýkrut přes záda), lítají ho i v "ničem", čímž dle mého názoru ztrácí, ale nikdo jim to neříkejte :)
- Petr s Lynxem zaletěl nejrychlejší jeden – první – průlet celé soutěže, tuším 2,65s!!!
Pár postřehů z organizace soutěže:
- všichni pořadatelé byli zároveň soutěžícími
- soutěžící se střídali ve zvonění na bázích (na každého to vyšlo zhruba 3x za soutež); během soutěže jsem nezaznamenal jediný problém se zvoněním, natož nespokojenost ze strany soutěžících
- v případě, že by zvoník udělal chybu, měl se IHNED, ne až po skončení úlohy, přiznat (že třeba zvonil brzy) a následovala by okamžitá oprava – dle mého názoru opatření ve své podstatě dobré a spravedlivé, nicméně lehce zneužitelné
- opravy se létali hned jak pilot přistál v případě, že to pořadí kanálů umožňovalo
- báze pořadatelé staví ihned po příjezdu mezi 8-9h na kopec nehledě na počasí, pak se již jen vyčkává na to, až se umoudří, soutěž pak může hned začít
- lítá se maximální počet kol a co nejdéle; kolo, které je "rozlítané" v 17:30, je poslední (čili skončí li kolo v 17:10, soutěž stále pokračuje, začíná se kolo ještě jedno, nehledě na to, jak to má kdo domů daleko...), přestávka na oběd či svačinu neexistuje
Po soutěži byly vyhlášeny výsledky: 1. Kevin Newton, 2. Carlos Cantero Jr., 3. Siegfried Schedel, 6. Vašek Vojtíšek, 12. já, 33. Petr Diblík. Celkem 36 soutěžících, převážně z UK, pak čR, Španělska a Německa. Celkové pořadí, report a fotky můžete také shlédnout u Kevina, nebo u Mikea Shellima.
Večer jsme se zabalili a připravili na 19h cestu autem (o 4 hodiny méně než cesta tam) zpátky domů. Tentokrát jsme vše trefili napoprvé, včas natankovali naftu...holt ta navigace při zpáteční cestě byla lepší (nespal jsem a seděl vepředu). V pondělí kolem půlnoci mě kluci vyhodili doma v Liberci a pokračovali dál směrem na Ústí nad Orlicí.
Závěr? Po letošní mezinárodní soutěži na Rané to pro mě byla další pořádná soutěž, kdy se člověk nestará o to, jestli vůbec doletí a jestli tam bude mít bublinu jako ten před ním apod. Soustředí se hlavně na to, aby letěl úlohu co nejlépe, aby točil včas, atd….žádné taktizování tu není na místě. I když rozdíly ve vzduchu byly i tady, dobrý pilot dokázal zaletět slušný čas i bez té bubliny, třeba i dolů pod kopec, horizont nebyl problém. Letět poctivou 100m bázi s plně naloženým érem za 41 bych si nechal líbit na každé soutěži. Je vidět, že místní to tam mají nalétáno. Bohužel nám na to chybí kopce a když už jsou, lítat se tam nesmí. Proto lidi, kdo máte chuť a příležitost, zkuste si to venku, třeba v Rakousku, nebo pojeďte příští rok do Walesu, těch 20h v autě stojí za to a ostudu neuděláme. Lidi jsou tam fajn, kopce ještě lepší, pivo hnusný, počasí strašný ;)...
P.S. Chtěl bych na závěr moc poděkovat mému bratrovi, který obrovským způsobem přispěl k uskutečnění této akce. Děkujeme!
Galerie
